TEĎ NEBO NIKDY
Když jsem ještě malá byla,
pohádky jsem poslouchala,
krásný princ na bílém koni,
každý den jsem o něm snila.
Na princeznu jsem si hrála,
do šatů se oblékala,
korálky a náušničky,
maminka mi kupovala.
První láska ve školce ,
hráli jsme si na prince,
slíbyl mi že si mě veme,
někam spolu odjedeme,
do Francie do Paříže,
kde se spolu zasnoubíme.
Pak se ale odstěhoval,
samotnou mě tady nechal,
naše láska skončila,
dřív než vůbec začala.
Druhá láska v páté třídě,
společně nám bylo krásně,
každý den jsem o něm snila,
jako když jsem malá byla,
on byl se mnou a já s ním,
ať se nikdy nevzbudím.
Náhle to však neklapalo,
nevím co se pokazilo,
najednou sem sama byla ,
lásku už jsem necítila.
Až do teď.
Stojím si tu na chodbě
a on kráčí proti mě
a já nevím, jestli mu dokážu říct,
že jem nikdy nic nechtěla, víc než jeho.
Je to ten samý princ ze školky,
stejné oči ,úsměv i pohádky ,
ale něco se změnilo.
Už nejsme ty malé děti,
které se měli rády,
dlouhou dobu jme se neviděli
a nevím jestli by jsme si rozuměli.
A navíc teď ho nemám ráda,
teď ho miluju
a z celého svého srdce bych si přála,
aby byl jenom můj.
Nádech, výdech,
co se vůbec může stát,
možná mě má vážně rád,
třeba mě taky miluje,
tak proč mi to neřekne?
Jestli to však nezkusím,
nikdy se to nedozvím.
Těď nebo nikdy,
řekni si :Miluješ ho, miluješho,
poslední nádech
a oslovím ho.
