ZTRACENÉ PŘÁTELSTVÍ
Dodnes si vzpomínám jak jsme se potkaly,
jedna tu druhou jsme odnikud neznaly,
bylo to snadnější než by se zdálo,
štěstí nám v přátelství naštěstí přálo.
Když jsme se potkaly,
zdáli jsme mávaly,
dneska už děláme,
že jsme se zeznaly.
Nešlo o jednu hádku, bylo jich víc,
dneska mám pocit, že snad na tisíc,
nemám tě ráda a přesto mi chybíš,
už ani nedoufám že se mi vrátíš.
Že se snad jeden den ve městě potkáme,
pomocnou ruku si navzájem podáme,
bude tu slyšet náš společný smích
a všechno bude zas jako dřív.
AHO
(Kateřina Sobotková, 26. 12. 2011 10:39)